Evropská unie je Titanic, který už nelze zachránit

Evropská unie je iracionální, pokrytecký, byrokraty řízený totalitní moloch. Evropská unie je Titanic.

Politická, rasová, sociální a náboženská korektnost dosáhla absurdních rozměrů a připomíná ledovec, který čeká, až té nablýskané, nepotopitelné a luxusní nádheře rozpárá bok a pošle ji do hlubin. Na horních palubách se stále tančí, šampaňské teče proudem a delikátních chlebíčků s humrovou pomazánkou je na stolech nepočítaně. Motory hučí a - jak nás neustále ubezpečují z palubního rádia - kapitán s důstojníky stoprocentně věří v husté mlze navigačním přístrojům. Ale před přídí se rýsuje gigantická skála z ledu. Všechny pokusy o úhybné manévry už budou nejspíš marné.

Evropská unie je novou formou náboženské instituce s kněžími (europoslanci), rituály (zasedáním parlamentu), bohy (eurokomisaři), svatými (euroúředníky) a ďábly (skeptiky typu Václava Klause). Evropská unie uctívá byrokratickou sílu a dogmaticky věří ve sjednocení, standardizaci a unifikaci, byť by cenou za ně bylo sebezničení. Evropská unie je spolek fanatiků, kteří hájí své pověrčivé obřady a kněžské výsady za hradbou nesmyslných vyhlášek, nařízení, deklarací, předpisů a direktiv.

Stejně jako středověká křesťanská církev zarputile odmítala představy o heliocentrismu, brání se Evropská unie uznání jakýchkoli důkazů, jež by ohrozily její monolitickou strukturu, označuje je za nepřípustné, nekorektní a morálně neúnosné. Podobně jako církev vnutila svým věřícím ovečkám představu, že nelze žít plnohodnotný život bez Boha, Evropská unie přesvědčuje daňové poplatníky, že plnohodnotný život není možný bez totalitního centralismu. Evropská unie brání svého boha.

Proto je tak snadné porozumět nepřátelským bruselským reakcím vůči každému, kdo si chce vzít zpět svou porci ztracených pravomocí a ve svém domě rozhodovat po svém. To jsou přece kacíři! Pokrok musí kráčet obezřetně, vstoupí-li na půdu byrokratického náboženství!

Bude zajímavé sledovat nejbližší summit Evropské unie, kde si nejspíš vjede do vlasů německá eurotetka Angela Merkelová, velekněz Evropské komise Jean-Claude Juncker a zástupci některých středoevropských zemí kvůli imigračním kvótám. Půjde možná o zásadní okamžik v dějinách Evropské unie. V tuto chvíli totiž není v sázce jen prestiž politiků nebo zemí, které zastupují, hraje se především o samotné duše evropských národů.

Opravdu mě děsí formulace, že „evropská osmadvacítka se pokusí dohodnout SPOLEČNOU DLOUHODOBOU STRATEGII ohledně imigrantů.“ Přeloženo z řeči eurobyrokratů to znamená asi toto: „Vypracujeme tabulky, kvóty a procentuální poměry pro jednotlivé země, a nepřizpůsobivé si rozdělí všechny členské státy. Větší část z nich půjde samozřejmě do východní Evropy, protože my (rozuměj Německo a Francie) už jich tady máme tolik, že z toho kolabujeme. Tečka. Slyšeli jste slovo boží. Amen.“

Jsem rád, že český premiér Bohuslav Sobotka (zatím aspoň naoko) diktát kvót odmítá. Česká republika by teď ale měla důrazně podpořit postoj Maďarska a uznat tak de facto právní nárok každé země vypořádat se s nevítanými a problémovými imigranty podle vlastního uvážení.

Kéž by Sobotka a další v sobě našli odvahu a začali bourat letitá politická tabu, demaskovat pokryteckou korektnost a falešný multikulturalismus. Ten správný okamžik už sice dávno prošvihli, ale lepší pozdě než nikdy. Obávám se však, že i kdyby teď zkušený lodivod začal jako zběsilý točit kormidlem Titaniku, ledovec, který se v mlhách smrtelně rychle blíží, už nemůže minout...