Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Školní rovnice o jedné neznámé aneb „Kdy se to poprvé stane?“

6. 05. 2009 14:25:14
Slovní úloha: Jestliže jeden průměrný učitel slyší denně z úst žáků pět vulgárních urážek na svou adresu, dvakrát měsíčně je jimi fyzicky napaden, každou vyučovací hodinu bojuje s ignorancí, demonstrativním nezájmem o výuku a hmatatelným výsměchem, jednou za rok mu chovanci základní školy z legrace poškrábají lak auta kovovými ozdobami svých marihuanových dýmek nebo mu vypustí pneumatiky, jak dlouho bude trvat, než mu rupne v kouli a udělá něco nepředloženého? Za jak dlouho v takovém pedagogickém pracovníkovi začne klíčit pocit, že je třeba křičet o pomoc způsobem, který by konečně nebyl přeslechnut jako vrabčí cvrlikání uprostřed velké přestávky? Po jaké době začne kantorova duše připomínat skladiště zbraní hromadného ničení?

Přívětivost, tolerance, respekt, snášenlivost, úcta, ohled, vlídnost a laskavost ve školních budovách na začátku 21. století příliš neobstojí. Místo toho, aby pedagog naléval do prázdných, leč po vzdělání dychtivých hlav, vědomosti, prošťuchuje stoky mozkových brázd, ucpané lhostejností a netečností. Namísto komunikace s inteligentními zvědavci hledí často do tupých a znuděných obličejů, jejichž majitelé nejsou s to pochopit složitější souvětí. A stvořit rozvitou větu, je pro nemalou část z nich stejně gigantickým problémem jako udělat kotoul nebo přeskočit přes kozu.

Ráno vstal podivuhodně klidný. Ani nepamatoval, kdy se naposled vyhrabal z postele s tímhle pocitem vyrovnanosti. Políbil spící manželku. Zamumlala cosi nezřetelného a otočila se na druhý bok. Jako vždy posnídal bílou kávu a vánočku s máslem. Každé sousto, každý hlt z hrnku, si s rozkoší vychutnával. S holením si nedělal starosti. Po jídle po sobě pečlivě umyl nádobí a zamířil do pracovny. Ze zamčeného šuplíku pracovního stolu vyndal chladný předmět a potěžkal ho v dlani. Zastrčil ho do boční kapsy staromódního manšestrového saka a odhodlaně vyrazil.

Nadšení - údiv - hněv - nervozita - frustrace - pocit bezmocnosti. Během jízdy si za volantem vybavoval jednotlivé etapy svého pracovního života. Nebyl to veselý výčet. Ptal se sám sebe, zda v některé fázi udělal zásadní, osudovou chybu, která by ho dohnala až k okamžiku, jenž měl brzy následovat. Vybavil si pracovní porady a nešťastné, smrtelně znavené tváře svých kolegů a kolegyň. Ne, nebyl to zdaleka jen jeho úděl. Zavrtěl záporně hlavou. Samozřejmě, dopustil se řady omylů, ale tou nejzásadnější chybou je vinen systém. SYSTÉM! Dnes na něj ale vyzraje, pomyslel si a přidal plyn.

Vstoupil do budovy, kde už to hučelo jako v úle plném podrážděných včel. Na uvítanou ho trefil do čela tenisový míček.

„Kládo, chytej, ty vole!" zachechtal se dobře známý hlas.

Říkali mu Kládo kvůli jeho příjmení. Jmenoval je Kladica. Nebylo mu to příjemné, ale bylo to to nejmenší, čeho se mu v posledních letech dostávalo. Ano, kdysi dříve, před patnácti, dvaceti roky, to bývalo jiné. V poslední době se však všechno drasticky změnilo - svět, společnost, lidé, mravy...

Ne, dnes nebude křičet. Bez mrknutí oka kráčel dál. Za pár minut bude stejně všechno jedno. Za pár minut se všechno vyřeší. Všechno. Rychle, a jednou provždy.

Zvonek se rozdrnčel a on se v jeho vibracích znatelně rozechvěl. Třásl se. Začal se potit. Pocítil nejistotu. Pochybnosti se vynořily stejně nenadále jako ledovec před Titanicem a narůstaly jako penále za nesplacené účty. Těžce dosedl na židli a snažil se zhluboka dýchat. Už je to lepší. Teď vstaň a běž, přikázal si a jako zombie se vydal do cíle své cesty.

Řev za dveřmi v něm evokoval obraz gladiátorské arény. Ještě jednou se zhluboka nadechl a zmáčkl kliku od brány do pekla. Na dveřích byla cedulka s prostým nápisem - 8.A.

Mezi futry ho uvítala sprška papírových koulí. Konsternovaně dokráčel před tabuli, na níž se skvěl obří symbol dámského přirození.

„Hele, Kláda, co je s tebou? Se ti nelíbilo přivítání?" ozval se drzý hlas ze zadní lavice. Bez zaváhání vykročil směrem k němu. Bylo to něco, co nikdy neudělal. Dosud se vždy držel jen v bezpečí u stolku. Nezvyklá situace donutila třídu ke klidu. Udivené tváře hleděly, jak jde pomalu k Jindřichovi Vestičkovi.

Teď už byl klidný. Věděl, že neexistuje jiné řešení, že možnosti byly dávno vyčerpány nebo pohřbeny. Všechny ty stupidní rady z dobře vytopených kanceláří psychologů, a jejich teoretické blábolení, které nemělo se skutečným životem nic společného, byly naprosto k ničemu. Ani sliby zákonodárců, ministrů a úředníků, že se připravuje další, nová koncepce, která upevní pozici kantorů, už nikdo nemohl brát vážně.

Jindřich Vestička ho pozoroval vyzývavým pohledem. Podobně si vesnický pacholek měří kus dřeva, který hodlá rozštípat nebo zvědavé dítě prohlíží mravence, než ho sežehne pod lupou.

„Tý jó, Kláda, co vyšiluješ? Vrať se zpátky před tabuli," zašklebil se žák a třída propukla v nadšený smích. To tu ještě nebylo! Parádní zpestření hodiny!

Neodpověděl. Zastavil se metr před ním. Sáhl do saka. Ten pohyb si cvičil celé předešlé odpoledne. Zvládl to dobře. Byla tam. V boční kapse. V dlani ho zastudil chladný kov. Vše ostatní bylo jako ve zpomaleném filmu. Jeho pravá ruka se natáhla před tělo, ukazovák se pohnul dozadu a z předmětu vyšla rána. Vestička se svalil s dírou v lebce pod lavici.

Otočil se do třídy. Všichni seděli ztuhlí a přimražení na svých místech. Šok byl tak silný, že nikdo ani nehlesl. Teprve když druhý výstřel zasáhl Slimboru, začala místnost ječet a všichni vystřelili z lavic. Ve zmatku a panice se sráželi a šlapali po sobě. Rozhlédl se a našel další předem určený cíl. Prchající Gandoš byl k němu otočený zády. Nebylo těžké se do nich trefit.

Ruka poklesla dolů. Z třídy s hysterickým řevem utekli i poslední opozdilci. Díval se na tři ležící těla. Největší grázlové a provokatéři byli tiší. Neškodní. Jejich drzost, sprostota, pocit neohroženosti a nadvlády nad kantorem se vytratil. Jejich neotřesitelná víra, že na ně nikdo nemá, teď ležela v tratolišti krve. Jejich přesvědčení, že učitel je jen stroj - bezcitná mašina, která jen tu jen od toho, aby se do ní kopalo - vyhaslo spolu s jejich očima.

Najednou mu jich bylo líto. Rozklepal se. Nebyla to jen jejich vina. Měli tu stát jejich rodiče, kteří jim nevštípili špetku respektu a úcty! Měli tu být všichni ti pseudohumanisté, co melou o právech dítěte! A psychologové, kteří mají plnou hubu integrace neintegrovatelných! A také politici, co jen populisticky žvaní a zvysoka kašlou na řešení skutečných problémů! Ti všichni tady dnes měli být! Z očí mu tekly slzy.

Ve dveřích se objevila ředitelka.

„Proboha, Josefe! Co jsi to udělal?" hlesla a zakryla si rukama tvář.

„Věděla jsi, že se to jednou musí stát," opáčil bezduše a zvedl znovu zbraň.

„Josefe! Ne, prosím tě, nedělej...!" zakřičela, ale její hlas přerušil poslední výstřel.

Skutečně poslední...?

Autor: Drahomír Kvasnička | středa 6.5.2009 14:25 | karma článku: 44.22 | přečteno: 9512x

Další články blogera

Drahomír Kvasnička

Skončila sloka a dozněly struny. To vítr v poušti jen přeházel duny...

"Tak jako šál mlhy nenechá žádnou stopu v tmavé zeleni kopce, tak ani moje tělo nenechá jedinou jizvu na tvém." Leonard Cohen

11.11.2016 v 8:07 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 186 | Diskuse

Drahomír Kvasnička

Seberte nám zbraně, soudruzi. Nevadí. Budeme ostražitější. A nakopeme vám prdel

Otřepaná fráze tvrdí, že začne-li vládnoucí garnitura brát lidem zbraně a zavádět zákony proti jejich legálnímu držení, budou je občané brzy potřebovat.

29.12.2015 v 14:10 | Karma článku: 38.55 | Přečteno: 1837 | Diskuse

Drahomír Kvasnička

Kostky jsou vrženy (a Bůh v ně nehraje)

„Kampak by to došlo třeba s pouhou ponravou, kdyby měla plakat, že je ptačí potravou. Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej..."

18.9.2015 v 10:24 | Karma článku: 6.31 | Přečteno: 246 | Diskuse

Drahomír Kvasnička

Evropská unie je Titanic, který už nelze zachránit

Evropská unie je iracionální, pokrytecký, byrokraty řízený totalitní moloch. Evropská unie je Titanic.

14.9.2015 v 10:11 | Karma článku: 31.22 | Přečteno: 713 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Opl

Utahovali nám opasky, berou nám svobodu a co nám provedou dál ?

Deset milionů obyvatel naší republiky si muselo utahovat opasky, když pár gaunerů vytunelovalo naši zem. Z gaunerů se stali "VIP" a bohatí "mocipáni", kteří ovlivňují dodnes i legislativu. Tu legislativu, která nám bere

28.6.2017 v 23:17 | Karma článku: 23.45 | Přečteno: 346 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Proč si president Miloš Zeman podřezává pod sebou větev?

President Miloš Zeman slíbil, že bude uvažovat o „bobříkovi mlčení“. Prý si všiml, že když mlčí, rostou mu žebříčky oblíbenosti,a naopak, když mluví, obliba klesá. Není se co divit, když se president svou mluvou dostává na dno!

28.6.2017 v 20:42 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 627 | Diskuse

Jan Ziegler

Žádné omluvy za kolonizaci, i ty podněcují islámský terorismus

Tito omlouvači bývají pokrytečtí a hlavně nebezpeční. Šíří totiž báchorku o zlém Západu a hodném rozvojovém světě, který údajně tolik trpěl pod koloniálním útlakem. Jenomže to je příšerné zlé nepravdivé černobílé vidění světa.

28.6.2017 v 18:35 | Karma článku: 29.21 | Přečteno: 726 | Diskuse

Vladimír Havránek

Prezident na Vysočině slíbil omezení sprostých slov a následně přirovnal premiéra ke svini

Miloš Zeman slíbil při dnešním setkání se starosty a zastupiteli v Jihlavě, že omezí své verbální projevy. To mu nezabránilo, aby vzápětí nazval premiéra Sobotku tímto hanlivým výrazem. Kam až lze v tomto úřadu zajít?

28.6.2017 v 13:35 | Karma článku: 23.11 | Přečteno: 1106 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Máme se co učit

Nedostatek vody začíná trápit naši zemi. Pro zkušenosti se obracíme k Izraeli. Dobrá volba. Tato „pouštní“ země to s vodou umí. A mohla by nás toho spoustu naučit nejen ohledně hospodaření s vodou.

28.6.2017 v 12:48 | Karma článku: 18.32 | Přečteno: 487 | Diskuse
Počet článků 421 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1802
Názory nemění pouze imbecilové... (Bernard Werber) outils webmaster
counter outils webmaster
counter

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.