Rovnoprávnost za každou cenu. Až z ní někdy rozum bolí…

Proč by ženy neměly mít stejný plat jako muži? A proč by měly? Minimálně od ženské části čtenářek si to pěkně slíznu. Přesto to risknu.

Dvorce All England Clubu před pár dny opustily světové tenisové celebrity a na Wimbledon budeme čekat další rok. Když za tím letošním uděláme tlustou čáru a začneme počítat peníze, dojdeme k tomu, že v tenisovém světě jsou muži diskriminováni ženami.

Stručná čísla:

Vítězové dvouhry si shodně připsali po Wimbledonu na konto částku 1,15 milionu liber.

Poražení finalisté získali 575 tisíc, semifinalisté 287,5 tisíc a čtvrtfinalisté 145 tisíc liber.

Vítězný pár ve čtyřhře si rozdělil 260 tisíc, poražení finalisté 130 tisíc, semifinalisté 65 tisíc a čtvrtfinalisté 32,5 tisíc liber.

Samozřejmě neexistují rozdíly mezi muži a ženami.

Existuje několik argumentů, proč berou chlapi i ženské stejné peníze:

- ženy trénují stejně houževnatě jako muži (tak proč by měly mít méně peněz?)

- ženy sice nehrají tenis tak rychle, tvrdě a tedy stejně dobře jako muži, ale není to jejich vina, je to věc fyziologie

- někteří lidé tvrdí (hlavně tenistky), že ženský tenis je zábavnější než mužský

- rovnost je dobrá zásada – za stejnou práci stejné peníze

Najde se taky rozumný argument proti. Na grandslamových turnajích hrají muži na tři vítězné sety, zatímco ženy pouze na dva. To znamená, že mužský vítěz si svůj titul daleko tvrději odpracuje.

Letos odehrál vítězný Švýcar Roger Federer během turnaje 236 her (průměrně 33,7 na zápas). Američance Sereně Williamsové stačilo k zisku titulu odehrát 169 her (24,1 na zápas). Takže Serena odehrála jen 71 procent toho co Federer, ale dostala zaplaceno úplně stejně jako on.

Skutečnost, že muži hrají delší a těžší zápasy, znamenala, že Federer nehrál čtyřhru. V ženském tenise je to jinak. Serena v pohodě vyhrála se svou sestrou Venus i debl. Ve čtyřhře zvládla dalších 127 her, takže celkově odehrála ve Wimbledonu 296 her – to je o 60 víc než Federer. Ale za vítězství v deblu si vydělala dalších 130 tisíc liber.

A teď trochu jednoduché matematiky. Serena si vydělala za jednu odehranou hru (ve dvouhře i čtyřhře) 4 324 liber, zatímco Federer bral 4 872. Ale předpokládejme, že by fenomenální Švýcar vyhrál i čtyřhru.

Vítězové té letošní – Marray a Nielsen – museli zvládnout neuvěřitelných 304 her, aby si sáhli na trofej pro nejlepší pár. Pokud by toto zápasové martýrium musel absolvovat Federer, odehrál by (hypoteticky) 540 her a získal by stejný balík peněz jako Serena Williamsová za 296 her. To už je sakra velký rozdíl…

Ale pojďme ještě dál. Jednoduše si spočítáme, že Marray a Nielsen za svou tvrdou práci ve čtyřhře vyinkasovali za každou hru 428 liber, zatímco Serena s Venus braly za hru 1 024 liber!

Francouzský tenista Giles Simon tvrdí, že všech 128 mužů, kteří hráli Wimbledon, by porazilo všech 128 žen. Těžko říct, jestli je to pravda, ale stačí si představit kteroukoli dámu na kurtu proti Federerovi nebo Djokovičovi a je jasné, že by takové utkání netrvalo moc dlouho. Eso, eso, eso, eso, eso – 1:0. A tak dále…

V roce 1998 se Venus a Serena (bylo jim tehdy 16 a 17 let) velkohubě chlubily, že mohou porazit každého muže, který je v žebříčku ATP pod první dvoustovkou. Našel se jeden, kterému se to moc nezdálo a tak do toho šel.

Jednatřicetiletý Němec Karsten Braasch byl tehdy 203. tenistou světa a s každou z černých sester odehrál jeden set. Dopoledne si zahrál golf, během kterého vypil dvě pivka a pak vyprovodil Serenu z kurtu s výpraskem 6:1. Venus proti němu uhrála jen o jednu hru víc. Po zápasech řekl, že se nesnažil hrát moc tvrdě, aby to byla větší zábava…

Jediným tenisovým vítězstvím v souboji pohlaví tak zůstává výhra legendární Billie Jean Kingové nad Bobby Riggsem z roku 1973. Vítěz Wimbledonu z roku 1939 vyzval v 55 letech k souboji o šestadvacet let mladší aktuální wimbledonskou šampionku a vítězku deseti grandslamových vítězství. Prohrál všechny tři sety (4:6, 3:6, 3:6).

Některé tenistky sarkasticky prohlašují, že v poslední době se dá snadno předpovědět, kdo bude hrát na velkých turnajích v semifinále mužské dvouhry. Do určité míry mají pravdu, ale Federer nebo Djokovič se na postup mezi nejlepší čtyři pořádně nadřou. V mužském tenise se nestane, že by v semifinále jeden tenista vypráskal druhého jako například Venus Williamsová v roce 2009, kdy smetla nasazenou jedničku Safinovou výsledkem 6:1 a 6:0.

Ostatně, nejúspěšnějším mužem wimbledonské historie je Todd Woodbridge s devíti tituly. Mezi ženami slavily dvacet titulů hned dvě dámy – Martina Navrátilová a Billie Jean Kingová. I to o čemsi svědčí.

Takže se dá říct, že ženský tenis je všeobecně více předvídatelný a tím pádem o něco méně zábavnější. To neznamená, že by chlapi nehráli nudné zápasy, ale faktem je, že lístky na finále mužské dvouhry i čtyřhry jsou o dost dražší než v případě žen. Proč? Je to jednoduché – zákon trhu a větší poptávka. Neměli by mít tedy tenisté vyšší odměny?

Ano, rovnost je krásná věc a muži i ženy by měli mít stejná práva. Bylo by hloupé říkat cokoli jiného. Ale z pohledu logiky by měl mít ten, kdo toho víc odpracuje a o jehož práci je větší zájem, vyšší plat.

Nikdo, kdo má zdravý rozum, asi nenavrhne, že by fotbalistky měly mít stejný plat jako fotbalisté nebo že odměny na tenisových turnajích seniorů by měly být stejně vysoké jako na těch, které jsou určeny pro současné tenisty. Nebo že by tenisté, kteří měří jen 150 centimetrů, měli dostávat dotace za to, že nevyrostli. Vždyť za to přece nemohou, no ne?

Takže co z toho vlastně vyplývá? Pro mě za mě, vemte si z toho, co chcete…