Jednoho dne to stejně skončí dialogem. Nemůže to dopadnout jinak

Nejdříve to bude dialog, který se bude skládat z nesourodých částí, bude se rozpadat na kusy nesouvisející s ničím předcházejícím.

Až opadnou přeexponované emoce, začne jednání na docela jiné úrovni, nabude nových rysů a přizpůsobí se novým situacím. Obě strany si jasně sdělí, že se nemají příliš v lásce, a to bude poprvé, kdy se pevně a pravdivě podívají jeden druhému do duše. Jakmile se to stane, odpadne předstírání, vzájemné urážení i ústupky, nic se nebude skrývat a nic se nebude přehánět. Bude konec přetvářce. Prostě a střízlivě se začnou vyměňovat názory. Nálady během tohoto dialogu se zřejmě budou střídat jako aprílové počasí, ale obě strany se budou vyjadřovat zcela nezahaleně.
Ovšemže se budou hádat, dokonce rozhořčeně, a říkat si ošklivé věci – dlouho nadržené věci, které drásaly, drtily a řezaly. Ale není jiné cesty. Jednoho dne to skončí dialogem.
Bylo by krásné, aby ten den nastal co nejdříve, protože čím déle to bude trvat, čím více zbraní se použije, tím více lidí zemře, zchudne, bude okradeno, ožebračeno, zmrzačeno, zničeno… Ale nemusí to být brzy. Možná se čeká na úplně jiné aktéry, protože ti stávající nejsou dialogu schopni.

V biblické knize Kazatel je psáno:
„Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas -
je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat,
je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat,
je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat,
je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat,
je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat,
je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit,
je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.“
Pravděpodobně je třeba si projít utrpením, abychom se pak mohli zhluboka nadechnout my, nebo ti, kteří to běsnění přežijí. Ale jedno je jisté – jednoho dne to stejně skončí dialogem. Pokud tu zůstane někdo, kdo by jej mohl vést...