Vánoční zpověď Ježíše Krista

Tak jo. Stovky let oslavujete moje narozeniny, takže snad mám trochu právo se k tomu vyjádřit.

Nemyslete si, že taky neslavím. Právě se v Nebi chystáme s Jidášem a několika dalšími kumpány rozjet pořádný mejdan. Každý rok je to dost zběsilá jízda. Před pár lety jsme se odvázali tak drsně, že to kdesi u Indonésie způsobilo zemětřesení a pak i tsunami, které spláchlo půl Thajska. Jó, to byl fakt mazec! Upřímně ale musím říct, že od té doby, co se mi to překlopilo přes dva tisíce, už mě oslavy neberou tak, jako dřív.

Ale o tom jsem vlastně nechtěl mluvit. Samozřejmě, že sleduju, jak to koulíte dole na Zemi. A povím vám, že je mi z většiny z vás skoro do breku. Začnu ale pěkně od začátku.

Tak předně - proč jste ze mě udělali takového suchara? Když jsem nahlédl poprvé do evangelií, zamrzl mi úsměv na rtech. To jako proč se Marek, Jan, Lukáš a Matouš zapomněli zmínit o tom, že jsem býval veselá kopa? Díky nim teď vypadám jako suchopárný úředník z českého berňáku. Kvůli těm nafněným grafomanům není v křesťanském světě místo pro vtipálky. Taky jsem to těm čtyřem dal pěkně sežrat. Jsou sice v Nebi, to ano, ale Otec je šoupl do oddělení asketů a nudných patronů bez smyslu pro humor. Jsem rád, že je nepotkávám.

Takže aby bylo jasno - za svého života jsem se hodně, často a moc rád smál, protože jsem se nevyhýbal dobré společnosti a vínu. Dokonce jsem zvládl fajn trik, jak ho transmutovat z obyčejné vody. Evangelisté to ale trochu nafoukli, stejně jako třeba vymítání zlých duchů nebo nakrmení tisíců z jednoho chleba a leklé ryby. Bylo to trošku jinak, ale na tom teď houby záleží. Stejně uvěříte jen tomu, čemu věřit chcete...

Jo, přišel jsem vás spasit. Tenhle scénář napsal můj Tatík a já jsem v jeho loterii vyhrál hlavní roli. Jenže vám stejně nic nedošlo. Snažil jsem se jen říct, abyste byli v pohodě a nedělali ostatním to, co nechcete, aby dělali oni vám. Abyste hned nestartovali po každém, kdo vám šlápne na kuří oko, a odpouštěli s lehkým pokrčením ramen a s úsměvem. Abyste nebyli tak nenažraní a hamižní a uměli se o všechno rozdělit. Abyste si užívali života bez strachu z toho, co přinese zítřek. Abyste se smáli jako malé děti a nebrali se tak smrtelně vážně. Ovšem ti nanicovatí evangelisté a jim podobní vykladači (a vykradači) mých názorů to všechno překroutili, upravili a zrodilo se obludné dogma, se kterým nechci mít nic společného.

Jistěže, Táta povídal, že vás musím taky trochu postrašit (jinak se prý nerozkývete k ničemu), takže jsem dělal „bububu." Peklo, Ďábel, věčné utrpení, zatracení - znáte to... Funguje to dokonale, ale brzy jsme zjistili, že se nám to vymklo z rukou...

Aby to dostalo pořádnou dramatickou tečku, Jidáš mě podle scénáře nabonzoval a pár herců mě přitlouklo na kříž. Řeknu vám, že bych už nikdy netrpěl za takové zabedněnce, jako jste vy. Místo toho, abyste začali samostatně a kriticky přemýšlet, udělali jste si ze mě modlu (a taky módu). To bych snad ještě snesl, ale vytvoření církve jako nechutné stádní a svého času i totalitní organizace, která se zaštiťuje mým jménem, to už bylo i na mě moc.

Kolem pozůstatků asketů (dost často to byli ti nejješitnější pitomci pod sluncem), které jste prohlásili za mučedníky, jste postavili kostely a kláštery - opět v mém jménu. Ježíš sem, Ježíš tam... Je mi fakt zle z toho, když vidím, jak uctíváte krční obratel nebo zuhelnatělý kus podvlékaček jakéhosi světce.

Podobně šoufl mi bylo během první světové války. Frantíci a Skopčáci to do sebe šili hlava nehlava a mlýnek na maso krmili jako o život. A najednou - ejhle! - o Vánocích se vyhrabali vojíni, frajtři i oficíři ze zákopů, začali společně zpívat Tichou noc, vyměňovat si dárky a ukazovat jeden druhému fotky manželek, milenek a děcek. Po oslavách se zase začali mydlit a střílet do hladových břich. A faráři jim žehnali, hádejte v čím jménu? Co si o tom mám jako myslet? To mně chcete fakt namluvit, že jste něco z mého poselství (fuj, to je hrozný výraz!) pochopili?

Takže teď se už měsíc chechtám tomu, jak kvůli mým narozkám blbnete v obchodech i na silnicích, jak jste nervózní, podráždění a nastartovaní, vystresovaní, jak závidíte jeden druhému to či ono, jak si namlouváte, že už to skončilo a na Vánoce bude klid a pohoda, a že jste v jádru dobří lidé. To je fakt pecka!

Vážení, je třeba si jednou provždy nalít čistého vína. Nuže vězte - já vás nespasím! Sami sobě jste bohové, tak se podle toho chovejte. Tvoříte si vlastní život, máte ho pevně v rukách, budujete si svůj svět bez ohledu na to, co si o tom myslím já nebo můj Nebeský Otec. Dali jsme vám manuál, který vás měl přivést k osvobození od strachu a bludů, jenže vy jste si z něho přečetli sotva pár vět a máte pocit, že víte všecko. Tak naposledy - nevymlouvejte se na mě, nespoléhejte se na mě, neobracejte se na mě. Žijte a buďte šťastní. To jsem vám chtěl dneska říct, vy ňoumové...

Šťastné a veselé.

Váš Ježíš(ek)