Teatrální gesto aneb „Já na bráchu, brácha na mě“

Kéž by byla spravedlnost slepá! Kéž by byla slepá… Jenže není. Bohužel, není…         

Kdyby totiž byla spravedlnost slepá, měřila by stylem „padni komu padni.“ Jenže ona nejenže není slepá, ale jak se zdá, má spoustu pomocníků, rádců, našeptávačů a kamarádů, kteří umí pozvednout tu správnou misku vah směrem vzhůru nebo ji stlačit k zemi. Ne, spravedlnost nemá zavázané oči, jak nám ji ukazují sochy před soudními budovami. Spravedlnost je totiž účelová – je to děvka, která jde s tím, kdo ji nejdřív a nejpevněji chytí za ruku.
Tak se nám v neděli poprali kluci hokejoví ze Zlína a ze Sparty. Jak jsem psal den po utkání ZDE, čekal jsem, že za zápasem spadne těžká opona, horké hlavy vychladnou, disciplinárka podělí aktéry rvaček spravedlivými tresty a bude klid. Ano, ještě v pondělí jsem naivně doufal, že ve vedení českého hokeje sedí poměrně rozumní lidé, kterým jde o prospěch tohoto sportu. Dnes jsem si téměř jistý naprostým opakem.
O tom, zda jsou tresty, které disciplinární komise Asociace profesionálních klubů udělila oběma stranám, spravedlivé, je možné polemizovat. Je to věcí subjektivního názoru. Že dva zlínští hráči vyfasovali v souhrnu stop na šest utkání a jediný hráč Sparty si odpyká pouhý zápas? Budiž, nechme to být. Zarážející je jiná věc. Práce sportovních novinářů, kteří o všem, co s utkáním souvisí, referují veřejnosti.
Znovu opakuji, že jsem utkání viděl na vlastní oči a den poté si ho vychutnal ze záznamu České televize. Měl jsem možnost udělat si o zápase celkem slušný obraz, proto soudím, že oba týmy mají na tom, co se stalo, naprosto STEJNOU zásluhu.
A jak to vidí oficiální média? Už během utkání spolukomentátor přenosu Josef Zajíc zcela tendenčně zatracoval zákroky domácích hráčů, zatímco podobné prohřešky druhé strany nechával prakticky bez povšimnutí. Ty první důrazně označoval za „neférové“, ty druhé s úsměvem bagatelizoval nebo bohorovně přehlížel. Několikrát dokonce podsouval divákům u obrazovek zcela zavádějící informace. Například ve chvíli, kdy domácí obránce Hamrlík zasahoval do potyčky Kubiše a Vydareného nikoli proto, aby pomohl spoluhráči, jak Zajíc emotivně vykřikoval do celé republiky, ale aby ho odtáhl od soupeře, což při rozboru ve studiu nakonec potvrdili pánové Záruba a Antoš. Takhle se tedy chová nezaujatý a nestranný hokejový odborník?
O téměř nenávistné a naprosto zavádějící reportáži Televize Nova, ve které mluvili den po utkání před kamerou jen hráči a funkcionáři pražské Sparty, aniž by redaktor poskytl prostor k vyjádření druhé straně, ani nestojí za to mluvit. To už s žurnalistikou nemělo společného vůbec nic.
Že se však připojí k této jednostranné kampani také redaktoři MF Dnes, nad tím už zůstává zdravý rozum stát. Za všechny zmíním článek Proč Zlín přitahuje konflikty?, ve kterém jsou citovaní čtyři ldé: Alois Hadamczik, Miloš Holaň, Petr Bříza a Jiří Vykoukal - všichni mají důvod být proti Zlínu zaujatí (tím nechci říct, že skutečně jsou, ale…). Hadamczik svedl v létě mediální přestřelku se zlínským útočníkem Balaštíkem poté, co ho zmasakroval jeho svěřenec Stehlík v bezvýznamném utkání Tipsport Cupu. A Vykoukal s Břízou a Holaněm jsou ještě plní emocí po nedělním utkání. Proč se autor Michael Langr nezeptal i dalších, například v jiných klubech? Proč nedostali prostor k vyjádření Zlínští? Možná proto, že by článek vyzněl úplně jinak, než autor chtěl? Nebo jinak, než to chtěl kdosi jiný?
Zanechme však konspiračních teorií. Ať je to jak chce, v tomto případě nejde o redaktora, ale o fanouška, a pak tedy jeho příspěvky patří do osobního blogu nebo na web fanklubu, nikoli na stránky seriozního periodika. Pochopte, pane redaktore Langre – kdybych chtěl napsat článek Proč Sparta (nebo Vítkovice, Litvínov, Brno, Plzeň atd.) přitahují konflikty?, věřte, že ho napíšu. Budou tam citace hráčů, trenérů i fanoušků, budou tam fakta o průšvizích z minulosti, bude to zkrátka naprosto přesvědčivý text a všechno v něm bude "svatá pravda." Za vyváženost nepovažuji dodatečný samostatný článek Jaroslava Tomase Sparta hledá záminky, jak ze sebe udělat chudáčka, který vyšel na idnes později a dal nepoměrně menší prostor pro chabou obranu pouze generálnímu manažerovi Zlína Michalovskému. 
Nebo ještě jinak. Jakmile disciplinární komise vynesla tresty nad hříšníky z inkriminovaného střetnutí, dovolil si Miroslav Michalovský vyjádřit svůj názor na výrazný nepoměr flastrů na obou stranách. Inu - skóre trestů 1:6 udivilo asi každého, kdo neviděl jen fragmenty bitek na youtube, ale sledoval celý duel, proto se zlínskému manažerovi není co divit. „Pouze jeden disciplinární trest vynesený pro hráče Sparty se nám jeví spíše jako symbolický. Snažíme se dospět k přesvědčení, že disciplinární komise rozhodovala nezávisle a nezaujatě, zatím však bohužel marně," uvedl generální manažer. Nevím, jak jiní, ale já ve slovních spojeních „jeví se nám spíše jako symbolický“ nebo „snažíme se dospět k přesvědčení“ necítím žádný útok na disciplinární komisi, ale spíše odevzdanou rezignaci…
No dobrá - možná, že to nebylo od Zlína diplomatické prohlášení, ale jak na něj zareagovala disciplinární komise? Naprostou hysterií – podala v reakci na dvě vágní věty Miroslava Michalovského demisi. Šéf komise Stanislav Šulc, který má už léta máslo na hlavě, dobře věděl, že jde jen o teatrální gesto a prezident Asociace profesionálních klubů Jaroslav Vlasák demisi rychle smete ze stolu. Tak se také stalo. Já na bráchu, brácha na mě...
A co teď s tím drzým Zlínem, Stáníku? Dáme jim další stotisícovou pokutu, Jardo. Třeba pak ti tvrdohlaví Valaši konečně pochopí, kdo tady, sakra, vládne…