Zaručeně spolehlivý recept jak se stát ministrem

Skoro na všechno na světě už existují návody, recepty, metodické pokyny a naučné knihy. Chcete postavit psí boudu ve stylu vrcholné gotiky? Zalistujete chytrými brožurami a váš Alík brzy bydlí ve věrné replice katedrály z Chartres. Toužíte být štíhlejší? Tisíce návodů „Jak na to“ na vás padají z každé virtuální police na síti. Tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Ale co když se chcete stát politikem? Spatřil už světlo světa manuál, který by žádostivým adeptům pomohl? Bezesporu ano, ale autorem příručky „Politikem rychle a snadno“ je pravděpodobně cizozemec, který nemá ani páru o tom, jak na to jít v české kotlině.

Politik je u nás pánem, takže proč se krčit někde v koutě, když demokratický systém umožňuje rychle a pohodlně dosáhnout až na ministerské křeslo? Pokud si kladete otázku, jak vybudovat politickou kariéru, dostat se k plnému korytu, získat moc, vlivné přátele a mít možnost zatočit s každým, kdo se vám nelíbí, tady máte recept, který zaručeně funguje.

Předně si odpovězme na otázku, zda musí mít zájemce o politickou kariéru nějaké zvláštní předpoklady. Odpověď je jednoduchá jako myšlení profesionálního boxera. Ne, žádné zvláštní předpoklady nejsou potřeba. Na rovinu si však přiznejme, že ve výhodě jsou ti, kteří disponují určitými osobnostními rysy, jež budoucímu politikovi usnadní cestu vzhůru.

Dobré je být už na začátku kariéry egoistický. Sobci mají v téhle branži nepoměrně lepší vyhlídky na úspěch než bohulibí filantropové. Ty čeká, pokud to myslí s politikou opravdu vážně, tvrdá práce na svém charakterovém profilu. Na jejím konci by měl být ješitný a zaslepený jedinec, přesvědčený, že je nejchytřejším a nejschopnějším tvorem pod sluncem, který je zrozen k tomu, aby třímal v rukou otěže moci a moudře a spravedlivě vládl (pokud možno co největšímu území).

V případě, že nepatříte ke šťastným jedincům, které sudičky obdarovaly chamtivostí, závistivostí a podezřívavostí, musíte na těchto vlastnostech také zapracovat. Zvláště tu poslední z nich vybičujte až do stádia paranoického pohledu na svět. Jestli to dokážete, sedíte už jednou půlkou prdele na ministerské židli.

Důležitá je změna vašeho slovníku. Zapomeňte na obyčejná česká slova a naučte se aspoň pár výrazů, kterým málokdo rozumí. Hlavně by jim neměli rozumět vaši voliči, takže signifikantně implementujte, marginálně sofistikujte, případně explicitně korelujte.

Hlavně však, a teď dávejte dobrý pozor, zapomeňte na svědomí, neboť to je kovová koule, kterou táhnete na noze jako odsouzený galejník. Uvědomte si, že jste na lodi s bezskrupulózními darebáky, kteří jsou kdykoli ochotni hodit vás přes palubu. Se závažím svědomí skončíte na dně moře dřív, než si na zmanipulovaných výběrových řízeních vyděláte první milion, ale bez něho máte pořád ještě šanci, že se neutopíte a při troše štěstí se zase vyškrábete zpátky na palubu. Věřte mi, bez svědomí se žije lépe, pohodlněji a flexibilněji, proto se ho co nejdřív zbavte.

Jakmile se tohoto pekelného kontrolního mechanismu zřeknete, nebudete už mít problémy s překrucováním faktů a lhaním. Pamatuje si, že ti, kdo to někam dotáhli, ctili léty prověřenou zásadu, že účel světí prostředky.

Až zvládnete vše výše popsané, budete připraveni vstoupit na politickou dráhu. Jakmile se stanete sebestředným, bezcitným, cynickým, nenažraným a zákeřným monstrem, pro něž ostatní lidé znamenají jen potencionální hlasy ve volební urně, tupé stádo, s nímž lze jednoduchými hesly manipulovat a hlupáky, kteří jdou snadno utáhnout na tkaničce od bot, můžete přejít k další fázi výuky.

Uvědomte si, že jste řemeslníci, kteří potřebují nástroje. Proto je nutné, abyste o svých spojencích i protivnících, nejlépe úplně o všech, věděli co nejvíce. Čím temnější a pikantnější informace získáte, čím více kostlivců v jejich skříních objevíte, tím lépe pro vás.

Pamatujte si, že téměř každý člověk, byť se může tvářit a jevit jako svatoušek, má nějaký škraloup, kuří oko nebo máslo na hlavě. Proto je skoro každý vydíratelný. Ještěže mají lidé ten směšný pud sebezáchovy! To díky němu se dají vydírat. Máte-li v prstech ty správné karty, ten druhý ty svoje radši rychle složí na stůl a jde za vámi. Veselé na tom je, že vás to ani moc nestojí. Máte ho v hrsti, aniž byste mu museli něco strkat. Ano – podlé vydírání je mocná zbraň každého kvalitního politika.

Ale pozor! Ne každý je vydíratelný. Najde se pár výjimek. Někteří jsou příliš hloupí a nedokážou domyslet, kam míříte. Jiní jsou nebývale chytří a mohou odhalit, že blafujete (to se naučte, hodně vám to usnadní a urychlí kariéru) nebo dobře vědí, že vámi vypuštěná informace je jako jaderná puma, která by smetla i toho, kdo ji odpálil. Také se najdou hrdinové, kteří se chtějí kát, nést následky vlastních činů a přiznat své poklesky na veřejnosti. Když takové lidi potřebujete získat nebo zlomit, máte ještě jednu možnost, jak to udělat – dát jim to, co chtějí.

Každý podvědomě tuší (ať už věří čemukoli), kam spěje jeho pozemská pouť a že na konci tunelu nečeká zářivé světlo ráje a věčného života, ale černá propast nebytí. A tak si všichni (věřte, že skutečně ano) chtějí pořádně užít všeho, co se jim nabízí – materiálních statků, aut, dobrého jídla a pití, hezkých slečen, pocitu moci... Tohle jsou trumfy, které zlomí vaz i těm, na které si s vydíráním nepřijdete. Nejúčinnější je spojit obě metody dohromady a uvidíte, jak vám všichni půjdou na ruku.

A to je vše, přátelé! Teď už víte dost na to, abyste nastartovali rychlou kariéru směrem k ministerskému křeslu. Budete-li se držet popsaného manuálu, nemůžete skončit jinde než ve vládě. Vlastně – teoreticky (snad v nějaké jiné zemi) – byste mohli skončit i ve vězení. Ale nebojte se, v České republice vám nic zlého nehrozí. Tak jen s chutí do toho!