Náboženství – nepřítel mozku a klitorisu

Ústřední hnací silou lidstva je sex. SEX! To slovo je samo o sobě sexy a nejvíc rajcovní je jeho třetí litera – X - protože svým vzhledem evokuje štíhlý ženský pas a široké boky. Jak říkají kamarádi-strojaři – kdyby měla vagina řemenici, točí celým světem. Ten obrázek si dokážu snadno přetavit do monumentální představy a řeknu vám, byly by to krásné turistické pohlednice – zemská osa roztáčená frndou!

Ale dosti laškování s ženským pohlavním ústrojím, za něž mě militantní feministky budou po nocích obtěžovat roztouženými telefonáty. V tomto článku totiž nebudou slova a věty obskakovat vulvu, byť by to mohlo být jistě velmi veselé a při troše snahy i šťavnaté čtení, ale budou sloužit k nevybíravému útoku na největšího nepřítele všech klitorisů (a mozků) – náboženství.

Křesťanští otcové i mohamedánští vůdci se nám snaží namluvit, že hlavní hnací energií civilizace není sexuální touha, ale souboj dobra se zlem – boha s ďáblem – přičemž oni a jejich doktríny stojí na straně dobra. Mám pocit, že ti první se opili mešním vínem a těm druhým zase vlezla na mozek absolutní abstinence. Jestli se slepá náboženská víra a instituce, které ji kdy zastupovaly a dodnes se jí zaštiťují, účastnily nějakého boje, pak šlo o válku hlouposti s rozumem. Místo církví bylo vždy jasně vymezeno – zápolily na straně pitomosti a tmářství.

Nebyl to náhodou římskokatolický biskup, kdo nechal s potutelným úsměvem na svých tučných rtech v roce 293 vypálit knihovnu v Alexandrii, v níž byly literární a filozofické skvosty celých generací? A nebyla srovnána se zemí jen kvůli tomu, aby nepřipomínala, že už před Kristem existoval civilizovaný, kulturní a poměrně tolerantní svět? Davy zfanatizovaných křesťanů si ohřívaly požehnané ruce nad planoucími historickými záznamy, filozofickými diskusemi, literárními díly, vědeckými pojednáními – nad poklady vědění tehdejšího lidstva. Byl to pěkně drahý ohýnek - odkopl totiž civilizaci o stovky let proti proudu času.

Není to divné? Ohněm a mečem šířila církev po světě myšlenky lásky a odpuštění, stejně jako před několika desetiletími Varšavská smlouva hromaděním jaderných zbraní bojovala za mír (na ta hesla a plakáty nejde zapomenout)... Nedělejme si iluze – první křesťané se rekrutovali z těch, kteří ze strachu o život kývli (což je zatraceně pochopitelné) a přijali obludné dogma za své, a pak z těch, jejichž intelekt mohl směle soupeřit se slepicemi. A tak to mělo zůstat další stovky let, protože právě jejich geny se kopírovaly, k potěše církve, po světě. I proto byl středověk ve srovnání s antikou dobou temna.

Dokonalé vymývání mozků, strašení ohněm pekelným a zatracením, exkomunikace a pálení kacířů, homogenizovaly kontinent ve víře v jediného pravého Boha. Jestli počínání misionářů, knězů, fráterů, biskupů, arcibiskupů, kardinálů a papežů sledoval Satan, pak si jistě radostně mnul ruce s nalakovanými rudými drápy a s čertovským smíchem tloukl spokojeně kopytem do pekelné podlahy.

Aby toho nebylo málo, označila církev tělesnou touhu za smrtelný hřích – jakýsi film s hvězdičkou. Sex měl být jen prostředkem k výrobě nových oveček a v myslích konzervativních vatikánských impotentů je tomu tak dodnes. Hlásat lásku a zatracovat sex, to je jako ostříhat křídla orlovi a hodit ho z útesu s výkřikem: „Leť!“. Arcilháři z kazatelen slibovali království nebeské a arcihňupové pod nimi jim skákali na lep (na stejné bázi dnes probíhají předvolební kampaně). Ne všichni, samozřejmě - našli se i takoví, kteří věřili spíše vlastnímu rozumu. To byli ti nejnebezpečnější parchanti.

Ježíš, onen vandrák bez jediného šekelu, který na přelomu letopočtu rázoval mezi Nazaretem, Jerichem a Jeruzalémem, patřil mezi ně – do mančaftu nebezpečných týpků, kteří měli svůj názor na věc. Jeho pokusy o reformu judaismu, hlavně o odstranění komerce a zkorumpovanosti, sice skončily fiaskem, ale asi by byl docela na větvi (nebo na kříži) z toho, kdyby viděl, v jaké dogma proměnili tuto snahu jeho následovníci. Pochybuji, že by tleskal (zvlášť, pokud by měl hřeby v rukou).

O tom, jestli byl Ježíš panic nebo měl sexuální zkušenosti, pokud vím, Nový zákon nic neříká. Nemluví však ani o tom, že by měl něco proti intimním požitkům a dokonce přiznává, že ve společnosti prostitutek mu bývalo lépe než mezi „počestnými“ pokrytci. „…bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy…: Marie zvaná Magdalská, Jana, Zuzana a mnohé jiné…“ Ne ne, nikde v replikách této zprofanované hry nemůžu najít, že by erotika patřila na index, jak po staletí hlásají klerikové.

Sex je natolik příjemná činnost, že během ní člověk zapomíná na minulost a netrápí se budoucností. Sex je vždycky „tady a teď.“ Sex je možná ono království nebeské, o kterém Ježíš tak horlivě kázal. „Království nebeské leží tady, na zemi…,“ říkal. Sex je meditace a orgasmus je osvícení. Právě proto se ho církev vždycky tolik bála. Myslím, že jsi na to kápl, Mesiáši, jen jsi netušil, že to někdo překroutí do úplně jiné podoby, do chiméry budoucích posmrtných potěšení za bezhříšný život tady na zemi, přičemž hříchem bude to nejpřirozenější, čím jsme obdařeni.

Poznali se na vysoké škole. Oba jsou křesťané, oba tělesně zdraví a oba po TOM touží. Mají přes dvacet let a rozhodli se, že k prvnímu sexuálnímu kontaktu mezi nimi dojde až po svatbě, kterou si už stačili naplánovat. Samozřejmě, že styk proběhne bez kondomu. Budou se milovat před tváří Boha… Tohle jsem si nevymyslel. Vy takovou dvojici neznáte? Není jich mezi námi zase tak málo, stačí zabrousit na nějaké křesťanské webové stránky a zjistíte, že tento puritánský scénář není tak neobvyklý…

Nu což – každému co jeho jest. Proti gustu žádný dišputát. Jen si to užijte. Nějak se mi to ale nezdá a čichám čichám pokrytectví. Těžko mi někdo vymluví, že věřit v posmrtný život a odměnu v nebesích, je otupující a čekání na spasení je jízdenka k obyčejnosti.

Co je mi do toho, co bude po smrti? Rozklad, hniloba, zmar… Hej, křesťanští uctívači mrtvol! Podívejte se na ostatky svých svatých nacpané v relikviářích… Pro mě je přesvědčivější kamarád, který v silné opilosti vykřikuje jediné slovo: "Mrdat!“ To je víra prověřená miliony let, síla, tryskající z hlubin samotného principu života, energie násobená nesčetnými generacemi předků, esence, vonící po sladkém dobrodružství.

Vraťme se však na počátek. Na začátku bylo dle Bible Slovo. Jestli je tomu tak, nemohlo to být jiné slůvko než „sex.“ Jak symbolické! S = had, který svedl první ženu k ochutnání jablka ze stromu poznání. E = Eva, naše drahá nahatá pramatinka. X = je onen chromozom, který má dědičně v opatrování krásnější část populace a jenž nás, chlapy, tolik vábí a dráždí. Ať se to klerikům líbí nebo ne, svět se nevrtí kolem souboje dobra a zla (ten ostatně nebude mít nikdy vítěze), ale tančí ve víru vášnivých sexuálních orgií.