Strávil jsem děsuplný večer s Jiřím P. Nekecám!
Během tří hodin s Jiřím P. jsem prošel snad všemi představitelnými psychickými stavy. Začalo to neskonalým údivem, po němž se dostavilo ohromení a nedůvěra ve vlastní smysly. Nečekal jsem, že je vůbec možné klesnout tak hluboko.
Když jsem se bodnutím své rezavé rybičky do stehna ujistil, že jsem skutečně vzhůru, vzpěnil ve mně spravedlivý hněv nad tím, co Jiří P. říká a jak se chová. Jelikož jsem však byl pouze pasivním účastníkem jeho představení, které jsem nemohl žádným způsobem ovlivnit, obrátil se tento vztek dovnitř a já se za Jirku P. cítil neskonale trapně. Bylo mi trapněji, než kdybych přišel v dokonalém smokingu od renomovaného londýnského krejčího na hospodský punkový koncert.
I pocit trapnosti však nakonec zmizel. Vystřídalo jej holé zoufalství, posléze čirá beznaděj a nakonec otupující lhostejnost. Ani ta ovšem nebyla konečnou fází, protože jsem se z ní propracoval ke (zprvu lehce hysterickému, ale s přibývajícím časem stále uvolněnějšímu) smíchu nad neskutečnou hloupostí hlavního protagonisty večera. Neboť jen s řehotem bylo možné přežít večer s Jiřím P.
Sál byl nacpaný sportovci, přítelkyněmi sportovců, manželkami sportovců, rodiči sportovců, sponzory sportovců a v neposlední řadě trenéry sportovců. Snad byla někde v koutě přítomna i zvířátka sportovců. Vedle nich seděla politická reprezentace našeho krajského města a zbytek hlediště patřil zvaným i nezvaným hostům.
Úderem sedmé se měl na jevišti zjevit Jiří P. Minuty letěly, světla v sále ne a ne zhasnout, lidé hlučeli. Nervozita stoupala jako panika na světových burzách při pádu Dow-Jonesova indexu a napětí dosahovalo téměř konzistentní úrovně, takže by se jím daly nadívat jitrnice. Labilnější jedinci, jako například naturalizovaný kazachstánský trenér zdejších gymnastů, začínali tleskat, aby Jiřího P. vylákali na pódium. Vše marno.
A najednou, po dvacetiminutovém čekání, se zjevil. Vstoupil do sálu bez klobouku, bos a ve vytahaném tričku, se slovy, že nemá co na sebe. Člověk by mu to snad i odpustil, kdyby díky své obezitě nebyl tak nechutně zadýchaný a nefuněl tolik do mikrofonu. A prý, že si jde sehnat něco společenštějšího.
Když se vrátil, tentokrát už v obleku, začal hovořit. Nejdříve formou představování přítomných volených zástupců lidu urazil primátorku města a posléze i jejího předchůdce. Přestože k politikům, ať jsou z jakékoli stáje, cítím převážně antipatie a jejich zesměšňování mi působí obzvláštní radost, tentokrát jsem jen údivem otevřel ústa nad neomaleností Jiřího P. Když už člověk někoho uráží a shazuje, měl by to dělat aspoň trochu elegantně a s jistou grácií. Jenže Jiří P. se zachoval jako buran galaktického kalibru a nechal sál tonout v rozpacích.
To byl však teprve začátek. Lídr večera, jak se brzy ukázalo, byl absolutně nepřipraven na svou roli a jal se tento nedostatek napravovat improvizací. Pletl si jména hostů jako Poulíček s Tittelbachem české fotbalové reprezentanty, absolutní absenci invence nahrazoval výkřiky a přihlouplým smíchem. Křičel z reprobeden tak, že diody na limitérech a kompresorech na zvukařově pultu létaly neustále do červeného pásma a režisér večera ho musel veřejně umravňovat, aby upustil páru. S gustem používal stále dokola a ve všech situacích holou větu: „To je úžasný!" Pro zpestření ji nahrazoval alternativou: „Ty jsi úžasný(á)" - to když hovořil k někomu, kdo mu právě ubíral prostor na jevišti. Během tříhodinové exhibice použil tuto frázi 113x. Na víc se nezmohl.
Skutečně nechutným vrcholem večera, který však zlomil mé rozpoložení z apatie k veselí, byl samotný závěr, kdy Jiří P. pozval na pódium svou manželku.
„Jsem hrdý na svou ženu! Miluji svou ženu! Jsem pyšný, že se vrátila a je zase na scéně!" křičel celý bez sebe do zkoprněného sálu.
Jakmile jeho robustní postava zmizela z jeviště, bodový reflektor našel JI. Vypadala, jako by ji právě vyvlekli z postele levného penzionu u silnice E55. Pod průsvitným černým pončem s třásněmi měla jen podprsenku stejné barvy. Dolní část těla byla napěchována v uhlově zbarvených úzkých kalhotách, které dávaly vyniknout její nadváze. Až po kolena vězela ve vysokých temných botách. A pak otevřela ústa a začala zpívat.
Vlastně nezpívala. Pouze pohybovala rty a s velkými obtížemi se snažila synchronizovat své počínání s playbackem, který se hrnul z repráků. Bezúspěšně. Když po prvním songu promluvila svým skutečným hlasem, znělo to jako by zmutovaná panenka Barbie po požití dvou tub rohypnolu a plata neurolu míchaného s lexaurinem, hovořila se svým plyšovým zvířátkem.
„Nebojte se," špitla tak roztomile, že se v Antarktidě, poslušen zákonů chaosu, odlomil obří ledovec.
„Zkuste zpívat se mnou," zaprosila směrem k seriozním obličejům v hledišti způsobem tak bezelstným, že měkčím povahám začaly fibrilovat srdeční síně.
A jako němá ryba se jala otvírat ústa do zvuku další písně.
To už jsme se s přítelkyní váleli pod divadelními sedadly a brečeli smíchy.
Po skladbě na melodii z pohádky Tři oříšky pro Popelku smutně a se sklopenou hlavou povzdechla: „To byl krásný Karel Svoboda..."
Po chvíli napjatého ticha zalkala: „Zatleskejme můůů..."
Zatímco se ozýval rozpačitý potlesk, kontroloval jsem, zda jsem si příliš nezaprskal a nezaslzel svůj zevnějšek.
Když se Jiří P. i se svou ženou po třech hodinách rozloučili demonstrativním půlminutovým francouzákem, většina zúčastněných si zhluboka oddechla. Jedna z přítomných dam utíkala s rukou na ústech směrem k toaletám, postaršímu chlapíkovi dvě řady přede mnou se dral z krku vítězoslavný skřek Tarzana a mladý sportovec sedící přes uličku, utěšoval svou slečnu, jíž se z úst linuly vzdechy ostré jako řeznický nůž a temné jako duše Radovana Krejčíře.
Naštěstí po tomto zážitku následovala rautová hostina a nahromaděné utrpení vytlačovaly ze žaludku dobroty všeho druhu. Ti frustrovanější se tísnili kolem barů a hltavě do sebe lili alkoholické nápoje nejrůznějších barev i chutí.
Hodnocení exhibice Jiřího P. na sebe nenechalo dlouho čekat.
„Fiasko! Katastrofa! Havárka! Trapas! Panebože, za co mě trestáš! Doprdeletosiznásdělajíprdelneboco? Tohle platili z našich daní?" slyším kolem sebe z kakofonie hlasů.
Zkrátka a dobře - nevěřil jsem tomu, ale prozřel jsem. KRIZE opravdu existuje! Není to jen nafouklá bublina nebo výmysl žurnalistů. Teď už to vím. Zažil jsem to a byl jsem při tom, když byly podlezeny ty nejnižší možné laťky. Myslel jsem si, že nic horšího než zábava na Nově neexistuje, ale Jiří Pomeje s Ivetou Bartošovou mě během ceremoniálu vyhlašování nejlepších sportovců našeho krajského města vyvedli z omylu. Tímto jim děkuji za to, že mě uvedli zpátky do reality...
Drahomír Kvasnička
Lidé se rodí a umírají. Platí to i pro myšlenky, říše a impéria
Feudalismus pod pláštíkem formální demokracie. To je systém, ve kterém žijeme, a v němž vládnou plutokraté.
Drahomír Kvasnička
Jednoho dne to stejně skončí dialogem. Nemůže to dopadnout jinak
Nejdříve to bude dialog, který se bude skládat z nesourodých částí, bude se rozpadat na kusy nesouvisející s ničím předcházejícím.
Drahomír Kvasnička
Piráti - partaj infantilních dětí pro infantilní děti
Neřeknu nic nového, když prohlásím, že demokracie je nešikovný systém. Jeden z mnoha nešikovných systémů...
Drahomír Kvasnička
Skončila sloka a dozněly struny. To vítr v poušti jen přeházel duny...
"Tak jako šál mlhy nenechá žádnou stopu v tmavé zeleni kopce, tak ani moje tělo nenechá jedinou jizvu na tvém." Leonard Cohen
Drahomír Kvasnička
Seberte nám zbraně, soudruzi. Nevadí. Budeme ostražitější. A nakopeme vám prdel
Otřepaná fráze tvrdí, že začne-li vládnoucí garnitura brát lidem zbraně a zavádět zákony proti jejich legálnímu držení, budou je občané brzy potřebovat.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Jak se chystá převrat. V Německu začíná proces s extremistickou skupinou
V Německu v pondělí začíná první z procesů se členy extremistické skupiny Říšští občané, kteří čelí...
Bombardování Gazy si vyžádalo nejméně 13 obětí, Biden mluvil s Netanjahuem
Izraelské bombardování tři domů ve městě Rafáh na jihu Pásma Gazy zabilo nejméně 13 lidí a zranilo...
Letní teploty ještě vydrží. Ochladí se až koncem týdne, kdy přijdou přeháňky
Přímý přenos V neděli meteorologové zaznamenali letní den, teplota ve středočeské Tuhani vystoupala k 25,5...
Soud začal řešit podvod století za 2,4 miliardy. Okradených jsou tisíce
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 417
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1894x
counter
counter
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené články
- Henryho prdel
- Pravda o katolické církvi
- Interview s panem cenzorem
- Geert Wilders: Selhání multikulturalismu a jak zastavit příval