Z deníku rozhodčího: Od iluzí a prachů ke krachu

K prvnímu zápasu mě vyprovázely rady kamarádů a starších kolegů. A život je smetl. Přišlo zasvěcení. Často se mluví o tom, že mládí přichází o iluze. Já jsem přišel o mládí bez iluzí. Spadl jsem do příšerných malérů. Jeden horší než druhý…

Dnes už se jen ohlížím za kariérou rozhodčího. Vzpomínám na zápasy, kdy jsme unikali ze stadionů jako raci – pozpátku, zadními vchody. Jen další páry nohou nám chyběly…

Někdy jsme se z toho váleli smíchy, to se musí nechat, i v těch sračkách, ale vždycky s námi lomcovaly obavy, že to svinstvo začne znovu. A vždycky začalo.

Byly to roky, kdy se člověk houpal nad propastí. Občas někomu pomůžete, támhle kohosi zaříznete a všechno jde jako na drátkách. Děláte to pro prachy, z kamarádství nebo ze zbabělosti. Jak kdo. Svědomí vám rychle vysublimuje, vypaří se jako pára nad hrncem. Není čas na chrabré činy. Selhat si nikdo nedovolí, protože ti druzí ho hned rozsekají a zostudí. Mají na to metody.

Řeknu vám, jak to chodí. Jakmile se objeví někdo udatný, čistý, tvrdý, neoblomný a neuplatitelný, šup s ním na hranici.

„Přiznej, že jsi žil v bludu a unikneš plamenům!“ křičí ti, co v tom umí chodit – nestydatí, drzí a podlí.

Jsou jeden jako druhý. Všichni zapšklí, až by se jednomu udělalo blivno z těch jejich žlučovitých ksichtů a prokletých slibů. Chrchlají jedy a chmurná poselství: „Hele, mladej, nebuď blbej. Musíš si vybrat. Buď se pustíš do křížku s démonem, nebo to pískneš, jak chceme. Tratit na tom nebudeš, tak co chceš?“

A když řeknete ne? Když se rozhodnete, že se nenamočíte? Klidně zhyňte tisícerou smrtí! A potom si vstaňte z mrtvých k tisíceré bolesti, k tisícerým škrábancům pro zábavu publika, krvavým, rozchlípeným ranám, k vařící smůle, co se lepí i na váš soukromý život, k žízni hašené octem a vitriolem. Však si to nakonec rozmyslíte a sami odtáhnete do horoucích pekel!

Nechci se obhajovat. Zažil jsem to. Člověk si ani nevšimne, jak ho to připoutá k sobě. Pěkně natěsno. Najednou se každý bojí o svůj flek, nikomu by ho nepustil, a tak sebou pěkně mrská pro katany. Vždycky je po ruce všem grázlům. Každý se po něm sveze. Na jeho úzkosti si cvičí pěsti a zároveň ho rozmazlují.

Jednou se válčí, pak je mír. Pak se zase válčí. Vítězíme - a pak přijde velký krach.

Já už ho mám za sebou…