Tv versus sportování

Bohužel občas Tv nebaví ani ty děti, které jinak aktivně sportují. Ne každý je všestranně nadaný. Můj syn sportuje a závodí za školu, ale z hodu čímkoliv do dálky má za 5. Takže je v tom rozdíl a děti, které nezvládnou kotoul, hvězdu či místo, aby míč chytily tak uhnou, byly a budou. Zřejmě jich je čím dále víc, ale jde o to, zda-li rodiče se chtějí pro dítě obětovat či se ho zbavit, protože kvalitní sportovní oddíl není rozhodně zadarmo (letos mě pětiboj pro staršího vyšel skoro na 15tis a pro druhého syna plavání 5 tis), u některých rodin díky skvělé politice to bude rozhodování, zda sport dětí nebo dovolená. Také to vyžaduje čas - odvoz na tréninky, na závody, což u nás naštěstí už odpadlo, na tréninky jede sám a na závody mají odvoz. Ale stejně, kdo by nechtěl vidět své dítě občas sportovat a závodit, aby cítilo, že ho podporujete a sdílíte jeho nadšení. Bohužel toto vše vysedávání u počítače nepotřebuje a od dítěte je na dlouhé hodiny klid.

No

Nevěřím vlastním očím...

A i když rodiče chtějí pro děti sport, jsou bezmocní

Jojo, tělocvik...

S láskou na něj vzpomínám. Okamžitě po začátku školního roku běhání distancí na čas - bez tréninku, po pětiminutové rozcvičce, nerozdýchaní, jeden den 600m, druhý 800, koncem týdne 1500... všichni ztuhlí, rozbolavělí, domlácení... Sem tam jsme měli štěstí a ve fakt velkém dešti se neběhalo...

Bezúčelné sestavy aerobiku do zblbnutí... Cvičení na kladině bez ohledu na strach z výšek... Přeskoky laviček snožmo do křečí v lýtkách.

Jako bonus - sprchy nebyly, takže pak jsme zaprasení lítali po škole dalších čtyři, pět hodin.

Čím to, že jsem ten tělocvik tenkrát neměla ráda...?Jo už vím... nestálo to za nic. Nenáviděla bych ho i teď úplně stejně.

Dneska všude chodím pěšky, jezdím na kole, příležitostně si zahraju volejbal, pinčes, v zimě zabruslím. A tomu, že se umím protáhnout, rozhýbat, zablbnout a pak uvolnit, přiměřeně tomu se najíst a že mám celkem dobrou fyzičku, za to teda určitě nevděčím školnímu tělocviku.

Re: Jojo, tělocvik...

Jojo, vytvarna vychova. S laskou na ni vzpominam. Na katedru postavili vycpaneho vyra a meli jsme to kreslit. Moje vytvory vzdycky ucitelka ukazovala ostatnim, jak to vypada, kdyz nekdo neumi kreslit. Nevim cim to bylo, ale kreslit jsem neumel. To se spoluzaci mym vytvorum nasmali.

Pak se slo do telocvicny. Tam jsem predcvicoval, protoze jsem delal od mala gymnastiku. A ten spoluzak, co umel perfektne kreslit se trasl jak osika, kdyz byl preskok pres svedskou bednu. Najak to skakani neumel, rozbehl se a bednu rotebral na jednotliva prkna. To jsme se nasmali.

na co

Kotoul nikdo nepotřebuje, v životě jsem mimo tělocvik jej nedělal.  Kotouly, výmyky, běhy na 3.000 m a další nesmysly jenom ničí chuť mládeže do pohybu.

Re: na co

Tělocvik vždy pro mne byl synonymum nesmyslných a nezajímavých pohybových aktivit. Třebaže jsem hrál závodně fotbal, tělocvik jsem neměl nikdy rád.

Nenávidím všechy ty kotouly, kruhy, žebřiny, běh na 3km atd

Vidím to jako archaickou záležitost (Sokol). Tělocvik jsem vždy upřímně nenáviděl. Na jedné straně takové ty sokolské záležitosti, ještě umocněné socialistickou přípravkou na spartakiády (všechna ta prostná cvičení, válení se po zemi, skákání přes kozu nebo jak se to jmenovalo :-), na druhé straně furt nějaká atletika a sledování času, kdo rychleji a výše :-( Copak proboha nechápete, že taky někoho takovéhle výkony absolutně nezajímají? Když chci "sportovat", jdu na procházku či pořádný trek.

Tělocvik

Jsem si vzpomněl, jak v 9.třídě nám učitel říkal známky a poněkud nemotornému spolužákovi řekl: "Dám ti dvojku, nebude tě trápit. Když jsme spolu začínali, tak jsi měl pětky od shora dolů, teď se tam už občas blýskne nějaká čtverka nebo trojka"

Tělocvik často nepatří mezi oblíbené předměty právě kvůli známkování a kvůli tomu, že se tam dělají nepopulární věci - např. to cvičení na hrazdě, běh 1500 m a podobně. Ale problém je jinak v celkové pohodlnosti -  zvláště některých příslušníků  mladé generace, kteří si musí všude dojet autem, jít pěšky nebo na kole je pro ně ponižující a i menší túra je pro ně něco nepředstavitelného.

Re: Tělocvik

No patřím mezi střední generaci. Běh na 1500m či 3000m jsem nenáviděl, protože jsem to stejně nikdy neuběhl, prostě jsem to musel jít. A rovnou dodávám, že běžně chodím pěšky a klidně dám i pár desítek kilometrů. Jak mě k tomu připravila TV na škole? Absolutně nijak, jen zbytečným drilem, takže teď většinu sportů nenávidím.

Tělocvik

Jsem ročník 92. Teoreticky bych měl být jedna z těch generací zasažených, jak já říkám (postižených) TV, PC a dalšíma vymoženostma 21. století.

Od doby kdy jsem se naučil jezdit na kole jsem se ho nepustil. Následovaly juniorské soutěže atd...

Prvních 6 let na ZŠ byl tělocvik něco jako uvolnění od sezení v lavicích. ALE ! Jaká hrůza začala následovat a nepustila se až do konce SŠ. Tělocvik byl v těchto letech pomalu až tyranizující, učitelé utahující si z výkonů dětí, děti utahující si z výkonů jiných děti.

Učitelé bez nápadů a vůbec vůle něco vymýšlet. Učitelé se pyšnili diplomem z TV, avšak nikdy ani nepomohli či nepředvedli cokoliv z toho co po nás vyžadovali. Co víc na náš názor nedali. Bylo to jako vojenský dril. Student (dítě) byl pouze někdo kdo byl hlídán a nucen cvičit, aby si učitel odpracoval svůj den.

Až na VŠ je ''TV'' o něčem. 5x týdně sport dle výběru, který Vás nadchne, potěší a příjemně utahá. Cokoliv potřebujete je možné řešit, nacvičit. ZÁKON NIC NEŘEŠÍ.

S tím souhlasím

Dobře jste to popsal. Ale hodiny tělocviku děti nezachrání. Vyhoďme televizi a počítač. Hned bude více sportovců i mezi dětmi.

Re: S tím souhlasím

nebude, bude jen více feťáků...