Dříve a dnes

Nevybavuji si, že by kdy vůbec tělocvik patřil k oblíbeným předmětům ve škole. Na ZŠ jsme naštěstí jednu hodinu týdně měli plavání a to mě vcelku bavilo (rehabilitační navíc po vyučování mne ale bavilo mnohem víc). Klasický tělocvik, s tím to bylo slabší. Nikdy jsem na sporty moc nebyla, takže jsem v tělocviku vždy byla mezi nejpomalejšími, nejslabšími, nejhoršími - a to člověka prostě nebaví. Nesnáším polohu hlavou dolů, gymnastika nic-moc.

Na střední se to zlepšilo v tom, že jsme měli ve škole posilovnu a občas chodily do ní a také jsme hrávaly volejbal, kdy to nešlo skoro žádné z nás a učitelka se raději nedívala. Takže to byla legrace a užily jsme si to. Co jsme se snažily ukecat, abychom hrály fotbal, ten nás bavil taky, ale nevyšlo to.

Až VŠ bylo super v tom, že jsme si mohli volit sport, jaký jsme chtěli, případně kredity dohonit výcvikovými kursy. Tak si člověk může skutečně vybudovat lásku ke sportu - když ho nechají sportovat, jak ho to baví.

a co má být

Zase nářky nad pár tlustýma dětma. V dalším článku se zase bude nadávat na špatnou úroveň matematiky, pak zase českého jazyka, následně děti neví nic o přírodopisu, chovají se špatně...

Někdo nezvládne provést kotoul a co má být? Sportovec z něj nebude. Bude dělat něco jiného - smysluplnějšího.

Re: a co má být

Máš pravdu, vioši.

Děti dnes neumějí a neučí se skoro nic.

Tělocvik nic neřeší...

No tak tělocviku je pořád tak nějak stejně jako dříve, jen dvě 45 min týdně nikoho nevytrhnou. .... část hodiny ještě zabere přesun na hřiště a převlékání... Tělesnou zdatnost dělá celodenní pohyb a tedy pohyb po škole... Jenže nechte malé děcko běhat samotné venku celé odpoledne.. buď ho něco přejede, nebo hůř... Je prostě bezpečnější ho posadit k televizi... kurzy jsou drahé..... Jinak k hodinám tělocviku každý den. Ze školského zákona je maximální počet vyučovacích hodin limitován. Obávám se, že navýšení o 5 hodin týdně by způsbilo kyselý ksicht nejen u tělocvikářů. Jinak nad nízkými hodinovými dotacemi brečí i třeba matematikáři..... A buzerace na těláku, lásku ke sportu fakt neprobudí

Re: Tělocvik nic neřeší...

Tak treba v Kanade, se kazdy rodic snazi zapsat dite do nejakeho sportu...i 2 a 3 a pak je tam vozi, matky ci otcove se nekdy dohodnou a jeden z nich deti "posbira", jsou zamestnane na cely den a na tv a bojovne hry uz tolik casu nezbyva.

Nenáviděný tělocvik

není nic nového. V každé třídě se vždy našli jedinci, pro které byl tělocvik (obecně téměř každá fyzická námaha) nutné zlo, stejně tak jako jedinci, pro které byl sport naprosto přirozenou součástí života. Tak to bylo, je a bude. Kdo má ke sportu vztah, vždycky si k němu najde cestu.

Změna

Chcete měnit školský systém tělesné přípravy, ale to byste musel měnit celou společnost. Jednoznančně platí, že rodiče mají na děti mnohem méně času a sil, než tomu bylo dříve. Z jednoduchého a prostého důvodu. V jejich zaměstnáních jsou na ně kladeny mnohem větší nároky. Rodič, vracející se v čase 18:30 domů, toho s dítětem již mnoho nenasportuje. Škola to pak dost těžko dožene. Kromě toho, otevřená moderní společnost, nabízí pro děti tolik možností a lákadel, že z dříve velmi atraktivního sportu, se stává jen jedna z mnoha možností. Odpadla také povinná vojenská služba. Zeptejte se ve firmách, jak "odolní" (fyzicky i psychicky) jedinci, se jim ucházejí o práci. Nehledě na to, že dnes je snem každého trochu nadprůměrného, mít super job v klimatizovaném kanclu s internetem bez omezení, prsatou sekretářkou a prací něco kolem vnější komunikace, moderace, při nejhorším řízení kvality nebo lidských zdrojů. Opravdu myslíte, že toto změní lepší tělocvik ve škole?

Re: Změna

Povinna vojenska sluzba je k nicemu. Skutecne mi vzdy unikalo, proc pestovat atleticke a jine telesne kvality u brancu, kteri pak, zhloupnuti vlasteneckou propagandou, s nejakou pitomou pisni na rtech bezi proti masinkverum, kde jejich sportovne zdatne kadavery padnou v prach bojiste ci dramaticky na drathindrisy, kde budou viset, nadale spikovany palbou nepritele.

Není sport jako sport

Je třeba zásadně oddělit amaterský sport, který napomáhá zdraví a tělesnému rozvoji, od sportu profesionálního, coby výdělečné činnosti.

Jenže stát i města v rámci podpory sportu, (čož je "trendy",) dotují své profíky, své hokejisty a fotbalisty, místo aby za ty miliony postavila "veřejnosti přístupná" sportoviště a hřiště.

Re: Není sport jako sport

Kdo se hýbat chce, ten si příležitost najde i dneska. Kdo se radši válí rozkydlý před bednou s mísou chipsů, toho nezmění ani deset veřejných sportovišť a hřišť...

Známkování

Zabijákem tělocviku je známkování. A taky rádobyvtipné poznámky ze strany učitele,které se pak hodí spolužákům a mají pokračování ve třídě.Syna mám sportovně založeného, dcera taky není nemehlo,ale nesnáší míčové hry-důsledek několika ran míčem do obličeje. Její spolužačka, dnes úspěšná absolventka VŠ s červeným diplomem, měla jen 1 dvojku na vysvědčení-právě z tělocviku. Sama si pamatuji /vybrala jsem si jako sport na VŠ volejbal/,jak jsme skákali po jedné noze nahoru na tribuny a zpět po druhé, běhali nahoru dolů se spolužáky na zádech.Moje páteř a křečové žíly mi za to dnes děkují. Která vážila víc jak 45 kilo, na tu "trenéři" řvali, ať pohne tou tlustou pr...í. Zvracení na konci rozcvičky bylo běžné.Na vlastní volejbal zbývalo tak 7-8 minut. Zápočet jsme potřebovali, kluci měli nácvik před vojnou,ale já se na voljbalový míč nemůžu ani podívat. Věřím tomu,že něco podobného se děje i dnes a chápu z toho vyplývající odpor k pohybu.

Re: Známkování

Zapocet potrebovali kluci kvuli vojne?

Hlavně prosím...

... ať školství nic "nevštěpuje".

Re: Hlavně prosím...

Pokud možno ani znalost čtení, psaní a počtů...

no to je v pořádku ne?

Někdo sportuje a někdo nesportuje.Má se mu to snad nějakým zákonem nakázat?

Re: no to je v pořádku ne?

Zákonem ne, ale morální hodnoty by to mít mělo. Protože na ty nesportující budeš potom přispívat při léčbě chorob, které by ani nemusely existovat.

Ono to není jen záležitost tělesné výchovy.

My jsme jako kluci trávili den v činorodém ruchu (jak říkal klasik Werich ). Co byly nějaké dvě hodiny tělocviku týdně proti tomu, co jsme v době volna navyváděli s partou kluků venku? V létě fotbal, nohejbal, kolo a nespočet všelijakých dalších her, počínaje pitomoučkou "pikanou" a konče hrou "na četníky a zloděje". A nebo se někam jen tak šlo objevovat nové kraje třeba na celý den. V zimě bruslení na řece nebo na rybníce, lyžování na místních kopečcích (samozřejmě "po svých" - bez vleku). Dnes školní mládež (pokud už je venku) posedává na lavičkách či klepáčích koberců a čučí do mobilů, a nebo sedí doma u "knihy ksichtů ".

Re: Ono to není jen záležitost tělesné výchovy.

to bych tak neřekl, patřím k té "mládeži" a nikdy jsem tedy nevysedával nikde...jde o to motivovat člověka k něčemu a myslím že taková hrazda nebo kliky tedy člověka nenavnadí...je to podle mě z velké části přežitek komunismu, ve kterém nebyl výběr sportů tak velký jako v současnosti...osobně je důležité že člověk se nějak hýbe, má nějakou aktivitu...bohužel školství je stále takhle kostnaté a nenabízí nějaké alternativy...