Nepamatuji si

že by byl tělocvik někdy pohodový předmět a vedl žáky a studenty k radosti z pohybu. Byla tu jedna překážka a to známkování. Trpěla jsem závratěmi a hrazda a bradla o nestejné výši žerdi pro mě byly postrach, takže jsem na gymplu schytala i pár pětek. Na míčové hry, které jsem měla ráda, jsem zase k dosažení jedničky byla příliš malá. Přitom jsem měla ráda hory a chození vůbec, běžky a pravidelně jsem cvičila cosi jako aerobik. Nedávno se vnučka, premiantka třídy, svěřila, že dostala ve škole trojku - ze šplhu, ve 3. třídě. Jezdí na kole, na bruslích a trénuje fotbal, ale školní tělocvik ráda nemá.

Re: Nepamatuji si

s tělocvikem jsem nikdy problém neměl, pravda je že na střední se tělocvik tolik nebere vážně...pamatuju fakt situaci, kdy jsme byli s kámošem 2 kteří se hodiny zůčastnili...to jak to ostatní řešili s docházkou byla trochu zábava, přitom něco jako hrazda, šplh či kruhy...o tom jsme si mohli jenom zdát, protože jediné co se praktikovalo byl volejbal a v létě sem tam nějaký ten vytrvalostní běh...a někdy ani to ne...nicméně nebral bych to tak špatně, třeba na vysoké je tělocvik nebo disciplíny velká dračka, ano je to kreditováno, ale i tak jsou předměty okamžitě plné...navíc ani pochybuju že olympionici rádi šplhali či skákali přes hrazdu...až v pozdějším věku se zaměřili na to co člověk potřebuje, někdo zajde do fitka, někdo pravidelně chodí hrát florbal nebo volejbal...já myslím že to je pro člověka idealní...takové disciplíny jako je ten šplh je trochu komunistický přežitek, naopak škola by měla nabídnout jednotlivé sporty, aby člověka nalákala...

je to především odpovědnost rodičů

a ve škole to taky není tak hrozné. Já, brácha i můj syn jsme vždy měly tělák mezi oblíbenými předměty.

Každopádně to ale nelze nechat na škole.

Když už nic jiného, tak vždy lze děti poslat do sokola. Stojí to pár korun (u nás tuším 700 Kč na rok) a může tam opravdu chodit každé nemehlo.

od dětsví jsem aktivně sportoval

ale školní tělocvik jsem zvláště na stření škole nenáviděl.

Re: od dětsví jsem aktivně sportoval

Naprosto souhlasím. Tělocvik ve škole ano, ale jinak. Představoval bych si formu jakýchsi sportovních kroužků, kde by se děti několik hodin týdně věnovaly tomu, co je baví. Povinně by se musely někam přihlásit, ale pak by je nikdo nenutil do aktivit, které jim nesedí. Já jsem například měl rád míčové hry, ale nesnášel jsem cvičení na nářadí. U někoho to může být zase naopak. Proč nutit všechny dělat to samé?

Vzpomínám na jednoho tělocvikáře (na ZŠ), který nás vždycky nechal nastoupit na značky a prohlásil: "Nejprve si procvičíme svalstvo krční." Načež jsme pět minut všelijak kroutili a kývali hlavami. Pak jsme probírali další svalové partie a než jsme se dostali k palcům u nohou, byl konec hodiny. Může tímto někdo získat vztah k pohybu?

To nie je len ČR

USA má najlepšie medailové hodnotenie zo všetkých krajín na OH a pritom doslova exploziu cukrovky pozor II typu u detí, predovšetkým z obezity.

Re: To nie je len ČR

Co do počtu medailí na 1 obyvatele to zase až taková sláva není. Vysokoškolský sport je tam podporován, na jedno utkání univerzitních týmů tam přijde lidí, jako v Příbrami na fotbal za celou sezónu, na druhou stranu tam potom nějaký černoch s IQ 85 vystuduje VŠ jenom běháním. A přesto je tam spousta dětí zdegenerovaných. Holt země velkých rozdílů, jak už to u velkých států chodí.

s tim nemá politika nic společnýho

- Proč by chodily ven (navíc běhat?? blázen ne..), když se můžou potkan na facebooku?

- No jen když dostanou kapesný a jdou to prožrat do Mekáče.